V dnešním prvním díle se zaměříme především na teorii a zmapujeme si trh. Ačkoli se nejspíše chcete rovnou vrhnout na výsledky testů, doporučujeme dnešní díl nepřeskakovat – prozradíme vám, co od NASů čekat, na co si dát pozor a jak vybírat. Druhý díl obsahuje metodiku měření, která vám opět rozšíří obzory o situaci na dnešním trhu. Třetí díl je pak zajímavý samotným testováním, neboť v něm budeme probírat dvoudiskové servery. Ty narozdíl od jednodiskových, které jsou plné kompromisů, rozhodně doporučujeme pro případnou koupi.
Disky v počítači jsou minulostí
Počítač se pomalu, ale jistě stává opět pouhým terminálem, přes který spravujete svoje centrálně uložená data. „Mít data v cloudu“ není již buzzword, ale současnost. Navíc nejbezpečnějším místem, kam zálohovat, je překvapivě internet. Ne sice zrovna z hlediska zabezpečení proti zneužití, ale proti selhání hardwaru a hlavně proti lidskému faktoru není lepší zálohy. Vaše data na internetu nejsou zase o tolik náchylnější k odcizení, než ta na (i tak) neustále připojeném počítači.
Například mít centrálně uložené záložky z webového prohlížeče, to je téměř povinnost. Nejen, že je můžete snadno synchronizovat na více zařízeních, ale je to také první věc, kterou zapomenete zálohovat v případě reinstalace systému. Fotografie jsou pro mnoho z nás v podstatě nejcennější data, protože ty už znovu nikde nestáhneme. Můžete je mít i několikrát vypálené, ale náhoda je nevyzpytatelná a jedinou útěchou vám najednou bude jen více volného místa na disku.
Svěřte data vlastnímu cloudu
Cloud je jednoduše řečeno takový váš virtuální pevný disk na internetu, který je často různě zrcadlen po celém světě, a je tak dnes nejbezpečnějším dostupným úložištěm. Není to jen jeden disk na jednom místě a i v případě požáru datacentra v Německu jsou vaše data uchovaná třeba v Brazílii a určitě ještě někde jinde.
V cloudu se však zatím uchovávají jen některé typy dat, jako jsou dokumenty a i ty je vhodné mít současně u sebe. Velkým omezením je totiž kapacita takových úložišť (je sice obrovská, ale uživatelů je ještě více), rychlost i latence, a tak je nemožné mít tam svoje HD filmy a tisíce fotek ve formátu RAW. A přitom i to jsou data, o která byste přijít nechtěli. Je tedy nutné mít většinu dat pěkně postaru u sebe. Těžký to život paranoika, když má doma desítky či stovky gigabajtů dat.
Jak to ale provést? Vypalování je již za zenitem a stejně se pro velké objemy dat nehodí. Novější technologie, jako jsou holografické disky, tu jen tak nebudou a kdoví, zda vůbec. A tak náhradu za současné pevné disky stále nemáme. Můžeme je ale využít na maximum a značně vylepšit.
Pořiďte lepší domov svým pevným diskům
Pevný disk není stavěn na polehávání v krabici od banánů s cedulkou Moje fotky. Nejlepší pro něj je, aby se mu plotny pěkně točily, a byl tak pořád v lehkém záběru. Časté vypínání a ani neustálé maximální vytížení mu na životnosti nepřidávají. Naproti tomu nonstop provoz diskům nijak významně neškodí.
Postavit si z disků takový domácí cloud, vlastní datové minicentrum s velkou kapacitou, to není žádná věda. Vlastně stačí připojit disk do domácí sítě, zajistit mu přístup z internetu včetně patřičného zabezpečení a třeba zapojit více disků do pole RAID. Od toho jsou zařízení zvaná síťová úložiště, tedy NASy.
NAS (Network Attached Storage) je vlastně malý počítač se sloty pro pevné disky. Obsahuje procesor, paměť RAM a jeho operační systém (na bázi Linuxu, ale to ani nepoznáte) je přístupný přes webové rozhraní. Proti běžnému serveru vyniká jednoduchostí a nízkou spotřebou, současně však nenabízí tolik možností. Je to zkrátka jednoúčelové zařízení.
Největší výhody (a nevýhody)
Pokud budete mít svoje data na síťovém úložišti, budou neustále dostupná pro všechna vaše zařízení v celé síti a budete k nim mít nonstop vzdálený přístup z internetu. A to vše bez nutnosti mít zapnutý počítač. Stačí, když svému minidatacentru zajistíte stálé napájení, což lze buď připojením nepřerušitelného zdroje napájení UPS, nebo mít alespoň nastaveno automatické zapnutí NASu po obnovení dodávky proudu.
HD přehrávač připojený k televizi nemusí mít svůj vlastní jediný disk s omezenou kapacitou a nutností do něj filmy nejprve nahrát. Může být připojen přímo k NASu.
Na síťovém úložišti můžete mít veškerá data, která doteď byla na vašem datovém disku D: a budou tam zabezpečena ještě lépe než jen prostým oddělením od systémového disku C:. Teď mlčky doufám, že nikdo z vás už dávno nemá ještě všechno na Céčku.
Vše směřuje k tomu mít ve svém „terminálu“ již jen systémový SSD disk.
Pokud nemusíte mít NAS neustále na očích, nemusíte se ani nijak starat o jeho hlučnost, protože jej dáte třeba do garáže. Málokdo má ale tak velký byt, aby si mohl dovolit ignorovat hlučné ventilátory. Jakkoliv se o NASech občas říká, že mohou být hlučné a škaredé, protože je přece dáme do sklepa, není tomu úplně tak a kvílející ventilátor o kvalitách nevypovídá.
Kromě krapet vyššího účtu za elektřinu a nutné počáteční investice má NAS téměř samá pozitiva a divím se lidem, kteří si i dnes raději koupí vypalovačku.
Jelikož se z vašeho doteď rychlého disku připojeného přes rozhraní SATA stane v NASu disk síťový, bude důležité, aby rychlost příliš nepoklesla. To přitom prakticky nezávisí na rychlosti samotného disku, ale na procesorovém výkonu NASu a síťovém rozhraní.
Procesorový výkon NASů je proti současným počítačům značně nižší a dosahuje rychlosti lehce přes 1 GHz. Některé lepší NASy mají procesor Intel Atom a rychlost síťového disku pak není daleko od rychlostí dosahovaných u lokálního SATA disku. Je to ale záležitost spíše dražších modelů.
QNAP Turbo TS-559 s procesorem Intel Atom
Možná vás také napadá, zda si předem nenakoupit akcie ČEZu, když budete mít doma nonstop běžící a topící zařízení? Nemusíte, spotřeba malých NASů je totiž nízká a při nečinnosti lze mít nastaveno vypnutí disků.
Bez gigabitové sítě ani ránu
U ethernetového rozhraní se dívejte po gigabitu, pomalejší specifikace 100Base-T, tedy stomegabit, by jen zbytečně zdržovala. Stačí jediný pomalejší prvek v síti a rychlost je ta tam. A věřte mi, že vás bude po čase nižší rychlost štvát.
Gigabitový router však není příliš běžný, navíc je často přidělený od ISP, takže se možná nevyhnete koupi lepšího switche. Dá se pořídit již od 500 Kč a tato investice se vám rozhodně vyplatí. Kabeláž bude stačit původní, protože jistě máte UTP kabely kategorie 5e.
Když mluvíme o kabelech, proč nepoužít WiFi? Dnešní n-ková síť je přece rychlá. Inu, protože pořád není rychlá dostatečně a NASů s podporou bezdrátové sítě je stejně poskrovnu. Navíc je to u tohoto typu produktů zbytečné a i Marconi by měl svůj NAS raději „drátový“.
Pokud tedy máte v domácí síti jen router, i kdyby třeba měl více portů na své LAN části (polovina routeru je vlastně switch), dokupte gigabitový switch. Omezení rychlosti na stomegabit tak zůstane jen ve směru z domácí sítě do internetu, což vás ještě nějakou dobu trápit nemusí.
Hardwarové parametry
NAS je počítač a proto je v něm základní deska s procesorem, což je nejčastěji Marvell začínající na frekvenci 500 MHz až po 1,2 GHz. Dražší a výkonější modely mají procesory Intel Atom na frekvenci 1,6 GHz. Paměť RAM bývá od 64 po 512 MB a pro výkon NASu je stejně jako procesor velmi důležitá. Paměť typu Flash má 8 MB až 64 MB a na její velikosti moc nezáleží. Operační systém NASu bývá totiž častěji uložen přímo na pevných discích a jen výjimečně je v této paměti.
Standardem je připojení přes ethernetové rozhraní o rychlosti 1 Gbit/s, ale můžete se setkat i s možností dokoupit WiFi modul. Jeho rychlost však bývá ještě nižší, než u stomegabitu.
Na NASu je téměř vždy jeden přední USB port spolu s tlačítkem pro rychlé zkopírování obsahu flashky. Další USB jsou dostupné vzadu a slouží pro připojení tiskárny, UPS, dalších pevných disků a IP kamery.
Správa uživatelů
NASy obsahují celou řadu funkcí, které byste od (v podstatě) externích disků neočekávali. Jsou to malé šikovné servery umožňující pokročilou administraci uživatelů. Můžete vytvářet nejen uživatele, ale také skupiny uživatelů a přidělovat jim práva ke čtení nebo zápisu do konkrétních síťových složek. Prostě klasická správa uživatelů jako na serveru.
Na jednom (či více) diskových oddílech můžete vytvořit sdílené složky. Některé bývají napevno přednastavené. Každému uživateli lze udělit oprávnění pro čtení nebo zápis ke konkrétním datům.
Vzdálený přístup
V operačním systému Windows připojíte NAS přes domácí síť pomocí protokolu CIFS, známější pod jménem Samba. V Linuxu je to potom protokol NFS (Network File System), který je trochu rychlejší a pro počítače Apple je zde protokol AFP (Apple Filling Protocol). Sambu podporují v podstatě všechny dnes nabízené NASy, zatímco u dalších dvou protokolů tomu tak vždy být nemusí. Příslušnost protokolů k operačním systémům neznamená, že byste třeba ve Windows nemohli použít NFS připojení, jen je to prostě složitější
Vzdáleně se k NASu dostanete pomocí protokolu FTP nebo rovnou přes HTTP. V těchto případech je vhodnější mít vlastní veřejnou IP adresu, ale není to podmínkou.
Stahování
„Když už ten disk pojede nonstop, tak ať taky dělá něco užitečného.“ Jelikož může NAS běžet nonstop, co kdyby přes noc stahoval vaše oblíbené seriály? Přes torrenty nebo Rapidshare? Není problém. Stahovat přes obyčejný HTTP protokol je pro NAS sice jednoduché, pro uživatele však celkem nevyužitelné.
Tady záleží na propracovanosti software pro stahování. Některé NASy nabízí i možnost využití placeného Rapidshare účtu, ale takový program nebude aktualizován často a je otázkou, nakolik budou jeho funkce omezené. Srovnejte třeba s nejpopulárnějším stahovačem JDownloader.
Zřejmě nejzajímavější funkcí by bylo automatické stahování nových dílů seriálů. Nakolik budou testované NASy úspěšné a zda vůbec budou tuto funkci zvládat, to se ukáže až v testu.
Zálohování
Ač je NAS zálohovacím místem sám o sobě, často lze na něm najít tlačítko Backup. To má nastavitelnou funkci „zkopíruj konkrétní adresáře z/na připojené USB zařízení“ a hodí se pro další zálohu důležitých předem vybraných souborů na externí USB disk.
Některé NASy umí také replikovat svůj obsah na jiný NAS, což je však pro domácího uživatele nejen nevyužitelné, ale také už hodně paranoidní.
Při mazání souborů z NASu potom pamatujte na to, že je mažete nadobro. Stejně jako u jiných síťových disků zde nefunguje systémový koš, ani obnova souborů nějakým Undelete nástrojem. Například QNAP však toto řeší vlastním síťovým košem.
Šifrování
Zapnutí šifrování může být ranou rychlosti, takže je jen na vás, nakolik chcete skrýt své linuxové distribuce před pomáhači a chrániči. Pokud šifrování zapnete, rychlost může klesnout i u výkonného NASu až na třetinu. Vypnutí či zapnutí šifrování se navíc neobejde bez nového formátování svazku a tudíž ztráty dat. Je proto lepší si využití této funkce rozmyslet předem. Šifrovat také můžete jen část diskového prostoru s nejdůležitějšími daty.
Další funkce
NASy mohou mít třeba i vestavěný PHP a MySQL server, což můžete využít pro provoz vlastního webového serveru. Vestavěné iTunes a různé multimediální nadstavby jsou potom již jen příjemné zpestření.
Komu by snad byly čistě softwarové funkce málo, může vyzkoušet připojit i nějaký hardware. USB porty si o to přímo říkají, a tak lze z běžné tiskárny udělat síťovou, připojit IP kameru nebo zvýšit kapacitu dalším diskem, dokonce i přes eSATA.
Nahrejte to na NAS
Už nepotřebujete velké počítačové skříně (pokud tedy rovnou nemáte už jen laptop), kam se vejde hodně disků. Dnes stačí dva. Jeden na systém a druhý na práci s daty, u kterých je potřeba rychlost, jakou zatím NAS nemůže nabídnout.
Jaká data na NASu skladovat
· Nejdůležitější: fotky, dokumenty, zálohy
· Stále online: pracovní data
· Multimédia pro HD přehrávač: filmy, seriály, hudba
...a která je lepší nechat na počítači
· Samozřejmě operační systém
· Pracovní data náročná na rychlost a latenci. Ale i ta by měla být synchronizovaná s NASem.
Rozhodnutí „kolikadiskový“ NAS pořídit bude spíše záležet na tom, jaký typ RAIDu budete chtít, než na nějaké cílové kapacitě. Disky za dva tři roky stejně vyměníte za větší.
Jeden disk
Jednoduchý NAS s jedním diskem je vlastně jen takovým obyčejným externím diskem s přidanými síťovými funkcemi. Může však dobře posloužit v menší kanceláři pro sdílení pracovních dat. Výkonnější modely lze samozřejmě použít i pro náročnější úkoly, ale vzhledem k absenci RAIDu bych jim důležitá data k uchování nesvěřil. Jde o naprostý základ pro nenáročné uživatele.
Dva disky
Dvoudiskový NAS je díky RAID 1 už slušně zabezpečené datové úložiště. Jeho spotřeba ani cena není proti NASu s jedním diskem o moc vyšší a hlavně data jsou zde v suchu a bezpečí zrcadleného pole. Nevýhodou je nutnost pořídit dva stejně velké disky, z nichž využijete jen poloviční kapacitu. Dvoudiskový NAS je ideální do domácnosti pro zkušenější uživatele, kteří si svých dat váží a stačí jim současná nejvyšší kapacita 3 TiB. U pole RAID1 se může stát, že pokud se "pokazí" data na jednom disku, tyto chyby se v dobré víře překopírují i na zrcadlený disk. U pole RAID5 by tento problém nastat neměl.
Čtyři disky
Čtyřdiskové NASy jsou pro fajnšmekry, kteří si podobně jako autor tohoto článku cení svých těžce nakřečkovaných dat. Spotřeba vícediskových řešení je již samozřejmě vyšší a i cena lepších modelů začíná kolem 12 000 Kč. Navíc koupí čtyř 3TiB pevných disků se cena ještě téměř zdvojnásobí.
Čtyř a vícediskové NASy jsou primárně určené do firem, ale v jejich pořízení nic nebrání ani obyčejným uživatelům. Tyto NASy bývají osazeny výkonným procesorem a užijete si luxusu v podobě pole RAID 5. Nebo také nemusíte hned osadit všechny čtyři pozice a mít jen dva disky v RAID 1 s možností budoucího rozšíření.
Jaké disky použít?
Koupit správný disk je tak trochu sázka do loterie. Výrobci nabízí speciální modely určené pro nonstop provoz v polích RAID, kde proklamují vyšší spolehlivost a nechají si to také dobře zaplatit. Takový disk může stát až dvakrát tolik při stejné kapacitě. Nikde ovšem není psáno, že se zrovna ten váš neporouchá už po šesti měsících. „Jo to víte pane, to se stává, tady máte nový, ještě teplý“; ale prázdný.
Na internetu najdete různé rady jako třeba nekupovat disky do pole RAID současně v jednom obchodu, protože mohou být ze stejné série a pokazí se tak ve stejný okamžik. Já vás odkážu na aktuální test disků, který by vám mohl ve výběru pomoci.
V testu se dozvíte více o jednotlivých úsporných technologiích disků. Zaměřte se spíše na pomalejší a tišší disky, výkon zde nehraje žádnou roli. Nové disky s rozhraním SATA 6Gbit opravdu nebudou to pravé.
S nadsázkou berte údaj o maximální možné kapacitě disků, které lze osadit. Jakmile totiž výrobci disků přijdou s většími modely, výrobci NASů jen vydají nový firmware.
Na trhu jsou už pár měsíců 2,5 a 3TiB disky, ale zatím je podporuje jen pár NASů.
Diskové pole bude v NASu naformátováno nejčastěji unixovým souborovým systémem ext3 a ovládací software bude uložen přímo na něm. Na formátování NTFS a možnost jednoduchého připojení disku z NASu napřímo k počítači rovnou zapomeňte, navíc byste si takto porušili pole a čekali několik hodin na jeho obnovení.
V zásadě je jedno, jaké pevné disky použijete (samozřejmě 3,5" s rozhraním SATA), výkon tím nijak neovlivníte. Rychlý disk je potřeba pouze v počítači. Ovlivnit ale můžete hlučnost a spotřebu, proto je vhodné vybírat z úsporných řad. Western Digital má úspornou řadu Green Power (vyznačující se velmi nízkou spotřebou) a speciální (drahou) řadu RAID Edition (RE4). Samsung nazývá své úsporné disky EcoGreen a Seagate má řadu Barracuda LP.
Pro skladiště dat si proto zvolte disk klidně nízkootáčkový, který bude přiměřeně tichý a jehož spotřeba může být až o třetinu nižší.
Spolehlivost se bohužel měřit příliš nedá, výrobci ji nezveřejňují, ale od toho je tu RAID1, abyste při ztrátě disku neztratili i data. O něco spolehlivější bývají 2,5" disky, na které jsou v laptopech kladeny větší nároky, ovšem kromě nižší spotřeby mají také nižší kapacitu, jsou dražší a v současnosti je podporuje (přes redukce, nebo přímo) pouze Synology a QNAP.
U společnosti Western Digital naráží někteří uživatelé na problém s disky Green Power. Jsou sice oblíbené, ale napadlo vás někdy, proč vlastně má WD v nabídce také drahé disky RE4 speciálně pro pole RAID? Problémy jsem sepsal níže a požádal české zastoupení Western Digital k vyjádření.
Desktopové disky jsou navrhovány pro práci v zapojení jako samotné disky a problém může nastat v případě výskytu chyby. Greenpower se pokusí realokovat potenciálně vadné clustery na jiné místo disku, což je normální chování, ale ponoří se přitom do tzv. deep recovery cycle, kde může strávit až dvě minuty. Problém je, že NAS, respektive řadič pole RAID, povoluje pouze 7 až 15 sekund na vyřešení chyby a poté odpojí disk z pole. Disk řady RAID Edition má funkcionalitu zvanou TLER (Time Limited Error Recovery), která disku v přechodu do deep recovery cycle zabrání a disk tak stráví opravou chyb jen 7 sekund.
Další věc je, že některé technologie disků Greenpower nejsou příliš kompatibilní s Linuxem, na kterém však jsou NASy postaveny. Například parkování hlaviček IntelliPark se kvůli tomu může provádět mnohonásobně častěji a jejich životnost klesá. Western Digital dokonce doporučoval nahrát na disk nový firmware (což prakticky nikdo nedělá), který toto částečně opravoval.
Výrobci NASů jsou opatrní
Před revizí disků Greenpower varuje na krabici i Synology.
Paradoxně v našem testu figurují právě 1,5 TiB Greenpowery. A jeden z nich testování nepřežil.
Komentář výrobce
Funkce TLER (time limited error recovery) je primárně určena pro spolupráci s hardwarovými řadiči ve velkých HDD polích a ne pro řadiče používané v NASech. V NAS zařízeních se používá jiný typ komunikace, navíc se nedá srovnávat vytížení pole RAID v NASu a ve velkých rackových úložištích pro 24 disků. Navíc Western Digital používá disky Green Power ve svém vlastním čtyřdiskovém NASu ShareSpace.
I nadále se lze setkat s problém s technologií IntelliPark na linuxových RAIDových systémech, ale ShareSpace, stejně jako i některé jiné NASy, s tímto počítají a nemají s parkováním hlaviček potíž. Pokud by některý NAS nepracoval s disky Greenpower správně, WD doporučuje IntelliPark vypnout pomocí utility Idle3.
Nechci v žádném případě odrazovat od disků Greenpower. Jejich spotřeba je velice nízká a výkon dostatečný. Pouze bych doporučil si vždy zkontrolovat kompatibilitu na stránkách výrobce NASu.
RAID – principy a typy
Zapojením více disků do pole RAID (Redundant Array of Indepentend Disks) získáte jakoby jeden virtuální disk s různým stupněm zabezpečení. Polí RAID existuje více, pro domácí NASy budou stačit následující:
JBOD – Just Bunch of Disks není pole RAID, jen prosté spojení disků do jednoho. Data se zapisují postupně na první disk a jakmile dojde k jeho zaplnění, začne se zapisovat na další. Tento typ RAIDu nemá příliš význam používat. To už je lepší režim Single, kdy vidíte disky samostatně.
RAID 0 – Striping. Bezpečnost nulová, vhodný pouze k vyššímu výkonu (ideálně by měl poskytovat 2× vyšší rychlost za cenu poloviční spolehlovosti). Data jsou střídavě zapisována (nebo čtena) na oba disky, takže při poruše jednoho vlastně přicházíte o data uložena na obou. Protože je rychlost disků v NASech omezena rychlostí samotného NASu, ani tento typ není vhodný. Výrobci však JBOD i RAID 0 z marketingových důvodů podporují.
RAID 1 – data se ukládají na oba disky současně. Takzvané zrcadlení je jediným vhodným polem pro dvoudiskové NASy. Pokud jeden disk odejde do křemíkového nebe, data máte stále ještě na druhém. Může sice dojít k nechtěné situaci, kdy se chybně zapsaný soubor synchronizuje i na druhý disk, není to však časté.
RAID 5 – je vhodným typem pole pro tři a více disků. Každý blok (proužek) dat se rozdělí rovnoměrně mezi disky tak, že na jeden z nich se neuloží část dat, ale jejich kontrolní součet (parita). Další proužek se uloží stejně s tím, že parita je tentokrát na jiném disku a tak pořád dále. V případě problémů nezáleží na tom, který z disků se pokazil, data se automaticky obnoví z ostatních – buď data vůbec nechybí a jen se znovu vytvoří kontrolní součet, nebo se pomocí kontrolního součtu rekonstruují data. Takové pole je už celkem sofistikované a v případě jeho nechtěného rozbití bych opravdu nerad doloval data nějakým GetDataBack programem. Vše má své plusy a mínusy.
Dalším typem je RAID 6, které lze použít pro čtyři a více disků. Zde je kontrolní součet uložen dvakrát a tedy může bez následků dojít k poruše právě až na dvou discích. Protože se však většinou porouchá jen jeden disk v jednom okamžiku, eliminuje toto řešení ztrátu zabezpečení během rekonstrukce pole. Obnovení pole po výměně vadného disku za nový totiž trvá velmi dlouho a během této doby jsou data zranitelná – co když se další disk pokazí podle Murphyho zrovna teď?
Pozor aby při rozhodování o výběru pole RAID nehrála příliš roli chamtivost – přece nepřijdu o polovinu kapacity (dnes až 3 TiB) jen tím, že budu používat RAID 1? No, přijdete, ale až se něco stane, ještě budete rádi. A ono se stane. Komu ještě neodešel disk, toho to téměř s jistotou čeká. Můžete koupit třeba osmidiskový NAS a použít režim RAID 5, kde na zabezpečení „vyplýtváte“ jen 12,5 % kapacity, ale za takový kousek zaplatíte už opravdu hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat